Proč ptám já se zas a znova,
která jsou ta správná slova.
Další souboj. Můj a s můzou.
Další zteč s krásou, s hrůzou.
S hrůzou mám se trošku radši.
Cesta k ní je mnohdy kratší.
Nadruhou je často patos.
Necitlivím stal se za dost.
S krásou je to složitější.
Někdy je vnitř jindy zvenčí.
K té vnitřní chovám silný cit.
Obejmout a uzamčít.
Ta vnější těší oči mé.
Z tvarů krásných, unylé.
Ale nejsem DJ Cliché.
Občas i ty holky z plyše.
Chtěl bych mít o něco blíže.
Vždyť jsou živé a né z pryže.
Jsem však moc real a kinda blázen...
...takto končí tato báseň.