Morkovský koňak II.

Jeden komentář s žádostí, abych byl konkrétnější. Trochu konkrétnější jsem se snažil být a s tím je tu i pokračování včerejší básně "Morkovský koňak". P.S.: Ve skutečnosti by měl být spíš Morkovický.

Korková zátka s nadšením výskla.
K nosu se line medová vůně.
Cítím se jako na jaře líska.
Nektar je blíž, mízy jsou tůně.

Nespěchám nikam, kroužím kol hrdla.
Hrdlo se těší, játra neztvrdla.

Nasaji znovu, tu nasládlou stuhu.
Stáhla mě v ráj koňako-luhu.
Konečně vykročím v odvážný krok.
Přihnu si z butylky, první to lok.
Jazyk to cítí, skvostný to sen.
Polknu a uvnitř, hřejivost jen.

Začínám tušit, že
zlato ve mě není mne hodno.
Flašku zas zavřu na krátké storno.

Pak ještě ovoním,
uložím k spánku.
Vichřice vzdorujíc
spodnímu vánku.

Výborný mok
a bílé noci.
Opilí cvok,
genius loci.