Jednoho letního dne v Brně

Dneska jsem čekal půl dne, až opraví otcovi auto v servisu. Byl jsem sám a měl jsem spustu času na poflakování se po Brně. A tak jsem vzal do ruky pero a napsal toto.

1.
Oblaka nad Lužánkami jsou dnes jako tečky muchomůrky.
Člověk by se až bál, že ho to ušpiněné azuro otráví.
Ale není tu nic víc než sem tam pejskař s papíry.
Jenž loví daleko větší špínu.
A v pytlících ji vyhazuje tam, co školáci svačinu.

2.
Přešel jsem přes město pod Petrov.
Lidi jsou přibrždění prázdninovým tempem.
Trousí se jako šváby na pivo do svých ofisů.
To aby měli na chleba a nemuseli žít pod kuchyňskou linkou.
I když tam ve skutečnosti jsou a sbírají drobky po šéfovi.

3.
Tady je čím dál víc jeřábů.
Asi čekají, až Brno zaplaví obrovská laguna.
A lidské vodoměrky budou v agónii tančit svůj poslední tanec.
Ale dnes to nebude, byť jsou plavky ve výprodeji.
Je ještě mnoho lidí, co v tom neumí plavat.

4.
Po krátkém obědě se vracím, kde jsem načal
novou krabičku plnou obláčků čekajících na výdech.
Potáhnu. Zakloním hlavu a rozpustím se ve vánku.
Stanu se melodií, leitmotivem dne.
Jednoho letního dne v Brně.