Štěstí na lavečce

Tak mi zase začal semestr a já ve volných chvílích opět vysedávám na "Moraváku".

Moravské náměstí, moravské štěstí.
Doteky rtů, doteky pěstí.
Rodiče s dětmi, squateři se psy.
Místo pro důvěru a taky skepsi.

Vracím se sem znovu a znovu.
Jakoby mířil jsem nad ránem domů.
Slunce již vyšlo, hřeje mé tváře.
Nejvyšší čas odložit snáře.

Tohle je Brno a hlavně z rána.
Praští vás přes nos odéru rána.
Zašlost času je na každém rohu.
I když mu nevěřím, děkuji bohu.

Mám Brno rád. Brňáky taky.
Nacpaný šaliny i zrezlý vlaky.
A moje místo: Moravák lavička.
Kde vznikla nejenom tahleta básnička.